12. 05. 2025

Hrnčíři od sv. Michala. Archeologický výzkum v Opatovické ulici.

Po dvou měsících skončil na začátku května plošný archeologický výzkum vnitrobloku za domem čp. 160 na rohu ulic Opatovické a Černé (obr. 1, 2). Samotný dům i část dvora byly podsklepeny již v 19. a v prvních desetiletích 20. století, na zbytku plochy však byly zkoumány překvapivě rozmanité a zajímavé situace (obr. 3).

Výzkum probíhal v místech dvora, který nebyl zastavěn až do 80. let 19. století, a který původně náležel k domu čp. 158 ležícím dosud severně od něj. Na plánu stabilního katastru je v těchto místech patrná zahrada s kašnou (obr. 4). Její základ o kruhovém půdorysu s průměrem 4,5 m byl při archeologickém výzkumu odkryt pod nejmladšími navážkami. Po obvodu byla kašna vyzděna cihlami s kolkem AH, které pocházely z jedné z pražských cihelen Antona Hergeta (obr. 5). Nepodsklepenou část pozemku překrýval hlinitý horizont zahrady o mocnosti okolo jednoho metru, který v některých místech nasedal na nevýrazné středověké souvrství, někde pak přímo na tzv. půdní horizont.

Starší situace byly na několika místech zcela zničeny rozsáhlými novověkými jámami. Ty byly vyhloubeny při těžení zdejších podložních štěrkopísků využívaných nejspíše během rozsáhlých stavebních rekonstrukcí ch okolních domů (obr. 6). Tyto jámy měly hloubku přes čtyři metry a v jejich zásypu se nacházely předměty z 15. až závěru 17. století. Ve třech těchto jamách v jižní části zkoumané plochy jsme nalezli vysoký podíl výrobního hrnčířského odpadu včetně forem na výrobu keramických kamnových kachlů (obr. 7, 8). S těmito zajímavými nálezy úzce souvisel nejvýznamnější a velmi cenný nález v severní části dvora, kde byla odkryta v půdorysu prakticky kompletně dochovaná (rozměry 4,5x2,2 m) hrnčířská pec z 16. století (obr. 9). Ta byla původně vyzděna z cihel a v její ploše, ale především v prostoru předpecní jámy bylo nalezeno velké množství výrobního odpadu včetně zlomků nádob, kamnových kachlů, modelů kachlů (positiv sloužící k výrobě formy) a forem (negativ sloužící k výrobě kachlů, obr. 10–12). Tato archeologická zjištění potvrzují informace z písemných pramenů, že okolí kostela sv. Michala bylo jedním z míst koncentrace novoměstských hrnčířů v 16. a 17. století.

Z období raného novověku byly objeveny ještě dvě odpadní jímky vyzděné z kamene. Obdobné jímky čtvercového nebo obdélného půdorysu jsou typické pro střední a zadní části městských parcel a často obsahují domovní odpad, který do nich byl naházen. Středověké situace z období po založení Nového Města pražského (1348) z 14.–15. století byly dokumentovány spíše sporadicky. Jednalo se o několik zahloubených objektů – odpadních jam a jednu studnu s kamenným věncem (obr. 13).

Velmi cenné informace však přinesl výzkum nejstarších dokladů zdejšího osídlení. V těchto místech se totiž nacházela předlokační ves Opatovice, která se v písemných pramenech připomíná poprvé při příležitosti založení kladrubského kláštera (1115), kterému toto území panovník věnoval. Archeologicky odkryté objekty, datované zejména do průběhu 12. až počátku 13. století, reprezentovaly odpadní jámy, různé základové žlaby nebo vodoteče, sloupové jámy a kůlové jamky, pyrotechnologické objekty (pražící pece), ale také dva zahloubené dřevozemní domy (obr. 14, 15). Ve výplni téměř všech těchto objektů se nacházelo větší množství technické keramiky a strusky dokládající výrobně-řemeslnický charakter zdejšího osídlení souvisejícího s produkcí a zpracováním kovů. Unikátní byl především odkryv domu s minimálně třemi stavebními fázemi (obr. 16). Nejstarší dřevěnou s mohutnými svislými sloupy, mladší s kamennými podezdívkami a nejmladší celokamennou včetně dochovaného vstupu (rozměry sklepa kamenného domu byly 4,4 x 4,4 m, obr. 17). Zajímavostí byl také nález pece v interiéru kamenného domu, přičemž její konstrukce byla vytvořena z jílu na základ vyskládaný z velkých říčních valounů a zlomků keramických nádob (obr. 18–20).

Martin Vyšohlíd