31. 05. 2011

Archeologický výzkum na Shetlandských ostrovech

V závěru května skončil měsíční archeologický výzkum na Shetlandech, jehož se zúčastnil také autor tohoto příspěvku. Jednalo se o druhou sezónu terénní části výzkumu, který je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu The Assembly Project – Meeting-places in Northern Europe AD 400-1500 (TAP).

Hlavním úkolem projektu TAP (2010-2013) je pokusit se zodpovědět otázku, jaká byla role shromáždění svobodných mužů ( thing, ting) při vzniku a konsolidaci kolektivní identity, vznikajícího politického zřízení a království v raně středověké severní Evropě. Multidisciplinární výzkum se zaměřuje především na roli těchto shromáždění v rámci politického vývoje vikingských království, středověké Skandinávie a oblastí kolonizovaných a osídlených Nory (výběr místa, vývoj těchto shromáždění v čase, jejich relativní chronologie a konkrétní podoba, jak fungovaly, atd.).
Postupně dojde k analýze všech těchto míst raně středověkých parlamentů, které budou detailně zaměřeny a dokumentovány (3D skeny, GPS) a zároveň proběhnou detailní rešerše písemných a ikonografických pramenů (staré mapové podklady, místní jména, daňové registry,..).
Jedno z míst vikingského tingu, které je možné na základě písemných pramenů velmi přesně lokalizovat, je také výběžek pevniny na severním břehu jezera Tingwall ve stejnojmenném údolí, které se nachází ve střední části hlavního ostrova Shetland (Mainland) jen pár mil od bývalého hlavního města Scalloway. Toto strategické místo bylo dobře dostupné, jak z východních, tak ze západních vikingských přístavů. Právě zde proběhla v loňském roce první sezóna výzkumu, která se nesla ve znamení fotodokumentace a zaměření lokality a především magnetometrického měření. To sice nepřineslo nijak oslnivé výsledky a informace (zpráva ve formě pdf ke stažení zde), nicméně se stalo vodítkem pro určení místa archeologických sond realizovaných v letošním roce. V průběhu výzkum, který probíhal pod vedením Dr. Nataschi Mehler M. A. (Historische Archäologie am Institut für Ur- und Frühgeschichte, Universität Wien), byly z původně tří plánovaných sond realizovány pouze dvě - sonda č. 1 (o rozměrech 12x6 m) byla položena na předpokládaném centrálním místě tingu a sonda č. 2 (3x1,5 m) na přístupové kamenné cestě (hrázi). Tato cesta, o které hovoří také starší písemné prameny, tvořila jediný možný přístup k místu shromáždění, protože hladina jezera byla vyšší oproti současnosti (v 18. století byla uměle snížena). Ve své současné částečně dochované podobě je tvořena dvěma řadami větších kamenů, které tvoří její hrany a vnitřek je pak vyplněn směsí menších kamenů a hlíny. Nálezy novověké keramiky však svědčí o (znovu)vytvoření této cesty někdy v 18. až 19. století.
Hlavní sonda č. 1 přinesla (po odstranění kompaktního travnatého drnu) v horních vrstvách poměrně velké množství novověké keramiky, převážně snad také z 18. století, která svědčí o oblibě místa také v tomto období (místo pikniků, setkávání, historické tradice). Poté byla překvapivě odkryta poměrně mohutná kamenná destrukce, která byla pečlivě začištěna a dokumentována. Při jejím postupném rozebírání se začaly objevovat skvrny popáleného jílu s uhlíky, které postupně nabývaly na intenzitě. Byly lokalizovány celkem tři koncentrace kompaktní vrstvy těchto jílu z nichž jedna byla částečně ohraničena kameny. S největší pravděpodobností se jednalo o torza ohnišť. Ze dvou byly odebrány vzorky pro archeomagnetické datování. Plocha sondy byla rozdělena do jednotlivých čtvercových polí o ploše jednoho metru čtverečního a veškerá vytěžená zemina byla ještě prosívána sítem, tak aby se zabránilo přehlédnutí drobnějších nálezů. Celkově bylo z plochy vyzvednuto několik tisíc movitých nálezů z nichž naprostou většinu tvořily zvířecí kosti, schránky mušlí a zlomky nezdobené keramiky. Mezi atraktivnějšími nálezy můžeme jmenovat drobnou bronzovou spirálku, kamenný přeslen a zdobené zlomky rohoviny (korálky, rukojeť). Početnou sbírku několika desítek kusů tvořily povětšinou oválné kameny se stopami intenzivního obroušení. Poměrně výrazně byly na ploše zastoupeny také zlomky strusky a slitky kovů (nejspíše ze zpracování železa). Průběžně byly také odebírány vzorky zeminy pro enviromentální analýzy, jejichž proplavení proběhlo na místě.
Na základě předběžného zhodnocení keramického materiálu se zdá, že veškeré zjištěné situace (kamenné destrukce a ohniště) spadají někam do střední až mladé doby železné (cca 400 před K. až 200 po K.). Jaká konkrétní kamenná stavba na místě stála se ze zachycených a dokumentovaných situací doposud rozpoznat nepodařilo. Vzhledem k počtu nálezů a celkové náročnosti výzkumu se totiž nepodařilo jeho terénní část dokončit. Velmi členitého skalního podloží se podařilo dosáhnout pouze na několika plošně omezených místech. V závěru výzkumu byla po komplexní dokumentaci dokopaná úroveň oddělena geotextilií a znovu zasypána zeminou a překryta travnatým drnem. Zbývá jen doufat, že se odkryté situace podaří dokopat až na úroveň podloží v následujících letech.
Květen (statisticky zdejší nejméně deštivý měsíc) přál archeologické práci na ostrovech i ve dvou dalších případech. Pod vedením Gerry Bigelowa (University of Southern Maine) a s podporou US National Science Foundation probíhala druhá sezóna výzkumu lokality Old House of Broo. Jednalo se o výzkum zaniklé a dobře dochované usedlosti ze 17. století, která byla pohřbena pod písečnou dunou až do výše 2. patra. Další archeologickou akcí byl pak zhruba měsíční pobyt archeologů ze státní instituce Historic Scotland, kteří měli za úkol vytipovat a zmapovat několik desítek archeologických lokalit, které by měly být nově památkově chráněny.
Na závěr nezbývá než všechny vřele pozvat na návštěvu těchto ostrovů, které oplývají bohatou historií i přírodními krásami. Zvláště hojné jsou Shetlandy z hlediska archeologie a návštěvníci tak mohou obdivovat mnoho lokalit od období neolitu, doby bronzové a železná až po památky vikingské, středověké i mladší. Zvlášť nápadným fenoménem jsou brochy – kamenné věže kruhového půdorysu z doby železné. Jeden z nejlépe dochovaných (do výšky 13 m) se nachází na ostrově Mousa. K nejzajímavějším archeologickým lokalitám patří především Jarlshof a Old Scatness na jižním cípu hlavního ostrova (Mainland).

Martin Vyšohlíd