15. 07. 2026

Pokračování archeologického výzkumu Masarykova nádraží v roce 2026

Letos pokračuje (po přestávce v roce 2025) archeologický výzkum související s kompletní rekonstrukcí nástupišť a kolejišť Masarykova nádraží a výstavbou zastřešení (platformy) kolejiště.

Dokumenty:

•   INFO POSTER_MASARYČKA 2026.pdf

Výzkum v ploše kolejišť a nástupišť začal v severní části nádraží roku 2024 (info zde) a navázal na plochu (okolo 6 000 m2) zkoumanou v letech 2017–2018 (info zde) v místě dnes již stojícího administrativního komplexu při ulici Na Florenci (obr. 1). Letos jsme se naopak přesunuli do jižní části nádraží do blízkosti ulice Hybernské (obr. 2) a navazujeme tak na výzkum z roku 2021, který proběhl v místech novostavby hotelu o ploše okolo 5 000 m2 (info zde).

Zatímco v severní části nádraží jsme zkoumali parcely měšťanů s domy a jejich hygienicko-sanitárním zázemím (studny, jímky, odpadní jámy), na jihu nádraží se staly předmětem výzkumu zejména novoměstské hradby včetně středověké Horské brány. Výzkum v prostoru kolejišť a nástupišť pak tyto dva rozdílné světy spojuje a zkoumáme jak části novoměstských parcel, tak pod zemí dochované zbytky gotické i barokní fortifikace.

První domy začaly v místech nádraží vyrůstat až s určitým časovým odstupem po založení Nového Města pražského Karlem IV. Jednalo se o okrajovou část města v těsné blízkosti hradeb, která se začala pozvolna zastavovat až v závěrečné třetině 14. století. Domy stály v čele ulic Na Florenci a Hybernská a za nimi se směrem do vnitrobloku táhly jejich parcely. Víceméně kontinuální vývoj osídlení byl přerušen při dobývání města v závěru třicetileté války roku 1648, kdy bylo v důsledku švédské dělostřelby mnoho domů zničeno. Poté došlo k částečnému obnovení zástavby i ke scelování pozemků do větších celků a vyrostlo zde i nové bastionové opevnění. Definitivní zánik zdejších domů byl spojen až s výstavbou nádraží v letech 1844–1845.

Letošní výzkum navazuje na naše předchozí zjištění a odkryta tak byla část novoměstského gotického opevnění (severní část severní věže Horské brány a na ni navazující hradba, obr. 3–5). Zajímavým specifikem, které se stalo součástí tohoto opevnění, byly domky tzv. střelců od zdí městských, tedy výrobců kuší, kteří k hradbám postupně přesídlili na základě nařízení Karla IV. z roku 1360, aby obsadili hradební věže, za což jim udělil rozsáhlá privilegia. Král Václav IV. jim pak o 30 let později povolil stavět v blízkosti hradeb domy a zakládat zahrady. Právě základy několika domů jsme odkryli jak v sezóně 2024, tak roku 2026. Domky byly postaveny v příhradební uličce i v zahradách v sousedství hradeb uvnitř vnitrobloku. V. V. Tomek ve svém místopise nemohl identifikovat konkrétní polohu jednotlivých domů, až na ty, které stály v sousedství městských bran. Na tomto základě tedy víme, že severně od Horské brány stál nejpozději roku 1418 dům Anselma střelce, jehož obvodová zdiva o torza podlahy jsme skutečně odkryli (obr. 6–8). Na přelomu 16. a 17. století mělo stát mezi Vltavou a Horskou bránou 12 těchto domů a všech 58 při hradbách stojících domů bylo na příkaz císaře strženo roku 1623 v rámci snah opravit a posílit zastaralé hradby v průběhu třicetileté války. Výzkum odkryl rovněž mladší přizdívku vnějšího líce hradby i obezdívku severovýchodního nároží věže Horské brány, přičemž obě zdiva nejspíše souvisela právě se snahou zpevnit v té době již témě 300 let starou fortifikaci.

Po třicetileté válce začala výstavba nového bastionového opevnění a na zkoumané ploše jsme odkryli část severního obezdění bastionu sv. Mikuláše i podzemní chodbu v bastionu, která vedla k výpadní brance do hradebního příkopu (obr. 9, 10).

Nejmladší historickou etapu pak reprezentují zaniklé stavební konstrukce historického nádraží c. k. Severní státní dráhy. Odkryli jsme část zdiva spojující původní barokní opevnění s nově vybudovanou bránou vjezdu do nádraží, která byla do staršího opevnění zakomponována. Dokumentovány byly také cihlovo-kamenné základy tří železničních točen (obr. 11), základová zdiva nádražního skladu a cihlové kanály (trativody). Mezi předměty související s existencí nádraží a pošty patří početná kolekce olověných drážních a poštovních plomb (obr. 12).

Martin Vyšohlíd