04. 08. 2020

Hospodářský dvůr a zámek v Nebřenicích

Archeologický výzkum byl vyvolán rekonstrukcí areálu hospodářského dvora a zámečku v Nebřenicích čp. 1 (obr. 1), který se nachází západně od vsi Nebřenice (okr. Praha – východ). Areál hospodářského dvora a zámečku byl vystavěn na plochém návrší nad údolím Chomutovického potoka, na kterém bylo vybudováno několik rybníků.

V prosinci 2019 zde proběhl zjišťovací výzkum, který na části plochy ohrožené stavebními pracemi odhalil archeologické situace, které se staly předmětem následného plošného výzkumu v lednu letošního roku. V současné době na lokalitě probíhá archeologický dohled v průběhu menších zemních prací.

Za nejstarší doklady přítomnosti člověka na předmětné ploše můžeme považovat fragmenty vrcholně a pozdně středověké keramiky nacházené ve vrstvě těsně nad sterilním geologickým podložím (obr. 2). Z výplní místy zachycených nepravidelných mělkých žlábků nejspíše přírodního původu byly velmi ojediněle získávány zlomky středověké keramiky. Nálezy středověké keramiky jsou z této vrstvy poměrně četné a zatím se tak nedá vyloučit existence středověkého osídlení na lokalitě v těsné blízkosti zkoumané plochy.

V části plochy byla nad touto vrstvou zachycena vrstva s nálezy keramiky 16. – 17. století. Trhová smlouva z roku 1616, kterou prodala Anna Alžběta z Donína, rozená ze Zap průhonický statek, uvádí jen ves Nebřenice a dále hospodářský dvůr v Chomutovicích. Kupcem byl císařský rada Ondřej Hannewald z Eckersdorfu a až za jeho éry zřejmě vznikl hospodářský dvůr.

Do vrstvy s nálezy 16. – 17. století byla zahloubena nejstarší zachycená zdiva budovy (nejspíše obdélného půdorysu), ze které bylo zatím zachyceno severovýchodní nároží a především východní obvodová zeď o dosud dokumentované délce 16 m (obr. 3, 4). Tuto stavbu lze považovat za nejstarší fázi hospodářského dvora Nebřenice vznikající v 1. polovině 17. století a po krátké existenci ještě v průběhu 1. poloviny 17. století zanikající. V průběhu krátké existence této stavby vznikla v jejím východním sousedství cca 10 cm mocná vrstva životních nečistot s nálezy datovatelnými tohoto období. Zánik zmiňované budovy můžeme datovat do neklidných let třicetileté války. Podle všeho to však nebyl zánik v důsledku požáru - nebyly totiž zachyceny spáleništní vrstvy a dvůr byl nejspíš opuštěn plánovitě. Nebyly nalezeny ani větší koncentrace movitých nálezů, které by svědčily o násilném zániku dvora. Výjimku tvořila koncentrace kamnových kachlů, jejichž zbytky byly soustředěné na ploše cca 2x2 m těsně za východním okrajem jižní části obvodové zdi budovy (obr. 5, 6).

Po zániku stavby byla plocha svahu východně od starší stavby srovnána, což doložila výrazná vrstva drti břidlice obsahující ojedinělé nálezy datovatelné do 17. století (obr. 7). Až do tohoto vyrovnávacího souvrství byla založena základová zdiva severního křídla stavby hospodářského dvora budovaného po třicetileté válce. Severní křídlo dvora, zachycené i na historických mapách, zaniká v polovině 19. století před nebo během výstavby dnešního zámku. Budova byla alespoň částečně podsklepena. V severovýchodním nároží zmiňované budovy byl dokumentován podsklepený prostor a ze spodní části výplně zásypu byl získán pěkný soubor keramiky z období okolo poloviny 19. století (obr. 8). Další úpravy stávajících staveb a výstavba nových probíhaly jak v průběhu 2. poloviny 19. století, tak ve století následujícím. Při těchto úpravách došlo k srovnání terénu v jižní a západní části areálu, přičemž byly odstraněny starší terény včetně povrchu geologického podloží.

David Polcar